feedback
このページの評価をお願いします

サポート情報をお探しですか?


MIKROPROCESOR

2. Generace počítačů

(Další kapitoly: 1. Úvod, 3. Domácí mikropočítače)

První pokusy o sestrojení číslicových počítačů vznikly už ve 30. letech minulého století. Úroveň tehdejší elektrotechniky však umožňovala konstrukci jen velmi primitivních, pomalých a nespolehlivých strojů. Se zdokonalováním elektronických součástek a obvodů se zdokonalovaly také počítače a jejich programové vybavení.

Každý počítač se skládá z pěti základních částí:

  • Řídící jednotka (řadič) – na základě uloženého programu řídí činnost a spolupráci všech ostatních částí počítače.
  • Operační (aritmeticko-logická) jednotka – provádí všechny výpočty a tzv. logické operace s daty.
  • Operační paměť – do ní se ukládají programy, zpracovávaná data a výsledky.
  • Vstupní zařízení – slouží ke vkládání programů a dat do operační paměti (např. klávesnice, myš).
  • Výstupní zařízení – je určeno k zobrazení nebo uložení výsledků (např. monitor, tiskárna, vnější paměť aj.).

Velmi zjednodušené schéma počítače a propojení jeho základních částí

Dvojice bloků „řídící jednotka + operační jednotka“ se nazývá procesor počítače. Všechna vkládaná data (čísla, písmena, barvy, zvuky atd.) před uložením do operační paměti počítač převádí na čísla ve dvojkové soustavě, na skupiny nul a jedniček. Jenom s nimi totiž umí pracovat. Výsledky výpočtů se ze dvojkové soustavy převedou zpět na běžná čísla, písmena, barvy, zvuky atd.

Podle druhu použitých elektronických součástek rozdělujeme počítače do čtyř vývojových generací:

Nultá generace (zač. 40. let)
Základní stavební prvky: elektromagnetická relé. Počítače byly pomalé a nespolehlivé, používaly se např. jako šifrovací a dešifrovací stroje.

První generace (cca 1945 – 1960)
Základní stavební prvky: elektronky. Vstupní a výstupní data na děrných štítcích, náročné programování v tzv. strojovém kódu. Velká poruchovost, pomalé, velmi náročné na elektrickou energii a na prostor.

Slavný ENIAC z roku 1946: obsahoval skoro 18 000 elektronek, měl hmotnost 30 tun, zabíral plochu 170 m2, jeho spotřeba byla nepředstavitelných 150 kW. Moc toho ale neuměl.
První čs. počítač SAPO patřil do nulté generace - Čs. počítač EPOS 1 už byl osazen elektronkami

Druhá generace (cca 1956 – 1965)
Základní stavební prvky: tranzistory. První sériově vyráběné počítače. Našly široké uplatnění při hromadném zpracování a přenosu dat, vědeckotechnických výpočtech i při řízení výroby v továrnách. K programování se začaly používat první programovací jazyky (FORTRAN, ALGOL aj.).

Třetí generace (cca 1964 – 1981)
Základní stavební prvky: integrované obvody. Zavádějí se nové metody programování (jazyk PASCAL) a nová vstupní a výstupní zařízení. Počítače této generace mají menší rozměry a stavebnicový charakter – vlastnosti počitače je možno podle potřeby měnit a doplňovat. K uchování programů a dat se používají magnetické diskové a páskové paměti a stále častěji i polovodičové paměti.

Dva představitelé sálových počítačů 3. generace: IBM 360 a EC 1021

Čtvrtá generace (od 1981 – dodnes)
Základní stavební prvky: mikroprocesory a další integrované obvody. Pokračuje miniaturizace, zvyšuje se výkon počítačů a kapacita pamětí, klesá spotřeba elektrické energie. Počítače této kategorie mají – zejména ve spojení s internetem – neuvěřitelně široké využití prakticky ve všech oblastech vědy, medicíny, průmyslu, obchodu, dopravy, přenosu informací, řízení strojů i domácích spotřebičů, herních konzolí atd.

<<< PŘEDCHOZÍ KAPITOLA NÁSLEDUJÍCÍ KAPITOLA >>>